Hlavní velitelství
2. odděl.
Č.j. 1153 taj. 2. odděl. 1944

Věc: Zpráva ze Slovenska.

Přílohy: 1.

Pan ministr zahraničí
Jan Masaryk,
Londýn.

V přílohe si dovoluji zasiati zprávu, která došla přes Moskvu. Jejím autorem je por. v zál. Pavlovič, Slovák, který byl vyslán na Slovensko od čs. vojenské mise v Moskvě jako styč. důstojník k SVV.

Pavlovič před svým zasaděním do čs. sboru v SSSR bojoval na Ukrajině s ruskými partisány.

Podnáčelník štábu:
gen. Moravec v. r.

Dostanou: předseda vlády (do vlastních rukou)
Min. Masaryk (do vlastních rukou).

Evidenční číslo 1.

Poznámky
k řízení slovenské národní rady a k její dosavadní činnosti.

Složení SNR je velkým překvapením pro poctivé revoluční pracovníky levice i demokratického bloku (pravice). Salonní příslušníci levice (několik mladých doktorů), několik po moci dychtících advokátů občánskeho bloku, kteří se revoluční práce zúčastnili jenom v malé míře nebo vůbec ne, dále několik kolaborantu-politiků starého režimu (Ursiny a spol.) za pomoci býv. ministra Dr. V. Šrobára se předem dohodli na takovém složení rady, aby jim vzájemně zabezpečovalo mocenské postavení v poměru 50:50 %.

Důsledek této dohody je ten, že sociaistická skupina, která hned od prvních počátku revoluční práce podle dohody poctivých revolučních pracovníků všech směru měla být zastoupena v ústredním revolučním výboru jako rovnocenný činitel s ostatními skupinami v poměru 1:1:1, byla prakticky ze SNR vyřáděná, resp. znásilněna.

Nynější představitel komunistické strany Dr. Husák (oficiální představitel strany býv. poslanec Široký je ještě ve vězení v Nitře) při zřizování SNR ztížil posici skutečných zástupců sociálně demokratické skupiny (za předchozího souhlasu představitelů občanského bloku) tím, že na zahajovacím shromaždění rady prohlásil, že komunistická strana se už dříve dohodla s představiteli většiny soc. dem. strany) s Dr. Šoltésom a Dr. Čechem) a že tedy těmito jmenovanými představuje celou levici a upíra ostatním socialistickým pracovníkům právo mluvit za skutečnou býv. soc. dem. stranu. Pravda je, že Dr. Šoltése a Dr. Čecha široká soc. dem. veřejnost velmi málo zná, zejména jich nezná z drobné práce. Až do r. 1943 nekonali žádnou revoluční práci, ba když byli v r. 1940 k ní aspoň v malém měřítku vyzvání, přiznali se, že se takové práce bojí, resp. odmítli se jí účastnit s výmluvou, že pro úřední zaměstnanost nemají času, a raději se věnovali výnosnému zaměstnání soukromnému.

Tito dva příslušníci bývalé soc. dem. jsou spolužáky Dr. Husáka. Aby si do budoucnosti bez námahy a bez risika těžké a nebezpečné práci s komunistickou stranou a on je za to představil jako representanty většiny soc. dem. strany. Za podpory dalších dvou členů soc. dem. strany tito dva vynutili si předčasné sjednocení komunistické a soc. dem. strany v jednotnou stranu komunistickou. Sjednocení se mělo uskutečnit teprve po zemské konferenci obou stran, na kterých by se splynutí v jednu stranu bylo důkladně uvážilo, všechny předpoklady zdáme spolupráce zajistily. Předčasného sjednocovácího sjezdu se mohl súčastnit jen malý počet delegátů z osvobozených částí Slovenska. Ostatní nemají možnost zabránit nepřipravenému sjednocení, poněvadž jsou stavěni před hotovou věc.

Je odůvodněné podezření, že toto sjednocení levicových stran je komunisty vynucené, a že není - aspoň ne nyní - výrazem jednotného mínění levicového tábora.
Vyřadění soc. dem. strany se SNR jako rovnocenného činitele je důsledkem osobních a kavárenských známostí představitele krajní levice (Dr. Husáka) a jeho dohody s ursinyovskou klikou pseudorevolucionářu a kolaborantu, neboť soc. dem. skupina odmítla zásadně spolupráci s ursinyovci a velmi energicky se stavěla proti jejich účasti v ústředním revolučním výboru. Vždyť jsou dobře známy přátelské styky a politická jednání jejich s exponenty býv. ludáckeho režimu jako jsou Zaťko, Čavojský, Černogurský /správne Čarnogurský/, Moravčík a jiní.

Složení občanské skupiny ve SNR je výsměchem celého revolučního odboje vůbec. Z dosavadních 25 členů této skupiny je sotva 6 až 8 skutečných revolučních pracovníků, ostatní se dostali do rady jako příbuzní a osobní známi Dr. Šro-bára a ursinyovské kliky. Ostatní skutečné revoluční pracovníky hodili přes palubu. Tito znechuceni bud odešli, k partyzánům nebo se stáhli v oprávněném očekávaní, že zahraniční vláda za pomoci zahraničního vojska a partyzánů zjedná po obsazení celého Slovenska potřebnou nápravu.

Nejzávažnejší na tomto vývoji poměru je to, že jejich tvůrcové se odvolávají na jakousi dohodu všech vážnych revolučních činitelů o Vánocích r. 1943, s kterou prý naše vláda v zahraničí spolu s presidentem Dr. Benešem projevili souhlas, ačkoliv tato dohoda může být ve skutečnosti považována jen za důsledek sjednocování kavárenských revolucionářů a kolaborantů proti revolucionářům skutečným.

Občanskou skupinou zastupují ve SNR také takoví lidé, kteří v revolučním hnutí nepřiložili ani stébla, za to však pět roků sědeli na dobře placených místech ředitelů, bankářů a pod., měli v kapse legitimaci HSĽS, HG a jiné, a čekali, jak to dopadne. Když bylo jasné, že Německo válku prohrálo, pridružili se k ursiniové klice, která je ochotne přijala. Mezi zástupci občanskými je i poslanec býv. slovenského státu Dr. Zaťko. Jiní se volně pohybují na osvobozeném území a není vyloučeno, že přivolají ještě další kolaboranty. Bývalý poslanec Zaťko byl dokonca delegován do rady na obranu státu a krajní levice s touto nehorázností souhlasila.

Podle dosavadních zkušeností ze SNR je možno s čistým svědomím konstatovat, že Dr. Šrobár na celé čáře zklamal, že vlastně zradil ty, kteří mu důvěřovali doma i za hranicemi, zejména Dr. Beneše, že v dané situaci neobstál a že se ukázal jako slaboch a krátkozraký stařec.

Je možní, že ursinyovci jsou ochotni udělat ústupky krajní levici a v ní ukrytým kolaborantům i v zásadních otázkach na př. v poměru Cechu a Slováků, a že místo ohlašované široké decentralisace by raději zavedli v nové republice federativní systém atd. O těchto otázkach z jejich strany dosud nepadlo poctivé a otevřené slovo.
Nejtemnější stránkou občanské skupiny je obsazováni vedoucích a významných míst v nově se tvořících státních resortech při SNR. Vše se obsazuje podle osobních známostí a rodinkářství. Pod záminkou, že jde o odborníky a že se místa obsazují jen na přechodnou dobu, dosazují se do úřadu nespolehliví, býv. režimu oddaně sloužící úředníci (i býv. poslanci). Dosavadní komunistické vedení, ačkoliv je na tento paškvil stále upozorňováno, mlčky nebo i vědomé s tím souhlasí, Široká veřejnost o tom ví a šíří se v ní živelná nespokojenost, mluví se o potřebě nové revoluce, neboť tuto pokladá jen za puč proti londýnské vládě, poměr k SNR chladne a stáva se přísne kritickým, ba odmítavým.

Velmi závažnou skutečností jsou poměry u vojska a partyzánů. U vojska je velká demoralisace, neboť většina důstojnického sboru je neschopna, v boji zbabělá, vystupuje okázale v kavárnách a tlačí se jen do kanceláří. V kancelářích vyšších velitelství je důstojníků plno, zatím co u útvaru jmenovitě v poli je jich nedostatek, zejména nedostatek schopných a nebojácných. Vojsko, u něhož je dosti nadšení a odhodlání k boji proti votřelcům, vidí u svých důstojníků zbabělost ba i vyloženou zradu a je tím krajně znechuceno, rozhořčeno a jeho morálka silně klesá. Duch odolnosti a bojachtivosti je tak silně podlamován a němečtí větřelci se potom mohou honositi lacinými úspěchy na Slovensku.

Hlavní vojenské velení bylo zvoleno ursinyovci. Lze oprávněně říci, že ne právě šťastně, za to však s hlediska jejich politických úmyslů.

Nejpovolanější vojenská osoba plk. Imro, který pri svých vojenských kvalitách, byl považován za nejschopnějšícho, aby po vojenské stránce provedl na Slovensku převrat, byl ursinyovci za pomoci generála Čatloše odstraněn na italskou frontu, poněvadž nabízenou mu spolupráci s nimi rázne odmítl.

Partyzánské hnutí na obsazeném Slovensku též utrpělo na dobrém jménu. Zatím co poctiví ruští a slovenští partyzáni se zbraní v ruce bojují príoti německým vetřelcům a domácím zrádcům, přidalo se k partyzánům mnoho pochybných individuí, která se vyhýbají tvrdé partyzánské kázni a přípravě k boji, projíždějí celou zemi na autech, dělají podezřelé akce na svoji pěst, dostávají se do konfliktu s vojskem a úřady neuváženými zásahy u vojenských jednotek a to přímo za frontou snižují už i tak pokleslou vojenskou morálku, takže ve více případech bylo nutno sáhnout k jejich výstražnému potrestání k trestu smrti.

Za vylíčených poměrů SNR není s to, ba zdá se, že nemá ani dosti dobré vůle, aby provedla důkladnou očistu veřejného života na Slovensku, aby zneškodnila všechny sloupy bývalého režimu a jeho přisluhovačů, aby jejich majetek zabavila a příkladně je potrestala.

V zájmu nápravy bylo by naléhavě třeba, aby vláda v čele s presidentem Dr. Benešem se co nejdříve přestěhovala na osvobozené území ČSR a za pomoci československého zahraničního vojska a poctivých slovenských partyzánských jednotek zjednala nápravu na Slovensku v tom smyslu, že by rozpustila nynější SNR a zasadila se o vytvoření nové, složené ze všech poctivých revolučných pracovníku uvedených tří politických složek (komunisté, soc. dem., občanský blok). Představitele by si vybrala každá složka ze svého středu. Jen tak se dá docílit nápravy, jen tak lze očistit revoluční hnutí od škodlivých parasitů a zajistit příchod nových, lepších poměřu, klid a spokojenost širokých vrstev národa, nutný předpoklad k tvořivé a užitečné práci v nové republice.

Slovenský národný archív - Fond „S" - Kartón 436-1